Letošní v pořadí již 9. Členská schůze s sebou přinesla samozřejmě hodnocení uplynulého roku, nastínění programu na rok budoucí a volbu nového představenstva.
Slečna v uličce přeplněného a pěkně vydýchaného vlaku si povídá s kamarádkou...
„Tyjo, nevím, co budu dělat... Jakože gympl dobrý, ale kam pak?“
„Medicína?“ navrhuje kamarádka.
„Hej nevím, na to jsem asi moc lazy. I když spolužačka z jazykovky je v páťáku v Olmiku a říkala, že ta škola není těžká. Jenom na to musíš občas sednout.“
Druhý deň medicíny a môj všeobecný prehľad asi o 50 latinských termínov bohatší. Domov som došla úplne vyčerpaná. Je pol ôsmej a všetko ma bolí. Kde sú tie časy, keď som bola už o druhej poobede zo školy rozvalená na pohovke? Aspoň, že dnes už nemusím nikam ísť. Ale počkať. Veď dnes je Welcome Party! A ja opäť nestíham.
Tak a je to tu. Poslední den prázdnin. Sákra, tři měsíce byly parádně dlouhé, ale nešťastně si uvědomuji, že ještě pár týdnů navíc by ani malinko neškodilo. Přemýšlím, kolik bych toho ještě chtěla vidět, co projít, kam si zajet a jde na mě stesk. V plánu tedy bylo dostat z poslední neanatomické či nehistologické neděle co se dalo.
