3. října 2019
Autobusem přecpaným ostatními prváky jsem dorazil na uvítací den naší fakulty. Vlastně jsem ani nemusel nikam chodit, než jsem se nadál, dav ryčících studentů mě s sebou strhnul a já se ocitl před fakultou, kde jsem v davu začal rozpoznávat mnohé tváře (někdy spíše těla) z Dobronic. Opět jsem se ani nehnul a už kolem mě bylo několik lidí z mého kruhu a mohli jsme se třemi staršími studentkami vyrazit na cestu po škole. Díky bohu, že s námi tyto studentky byly, protože nemám ponětí, jak bychom se z tohoto labyrintu chodeb a průchodů dostali. Pochybuju, že by mi pomohla Ariadnina nit, či Pobertův plánek, nebo jakákoliv jiná mapa. Šipky s písmeny, jež se prohánějí po zdejších chodbách mě dokážou dovést leda tak do jídelny a plán budovy na mě působil spíše jako test daltonismu. Fascinovaly mě studentky, když nám popisovaly různé zkratky, které nám usnadní cestu po fakultě ve chvíli, kdy jsem ani netušil, v jakém se nacházím podlaží.
Po několika kilometrech nachozených po chodbách budovy jsme se dostali ven na světlo areálu fakultní nemocnice. Byla nám představena knihovna a díra v plotě na prolézání. Tato díra mi utkvěla v paměti asi nejvíc, myslím, že se mi ještě bude hodit.
Přeplněným autobusem jsme popojeli jednu zastávku abychom si mohli mimo jiné prohlédnout nový anatomický ústav, o kterém ale nikdo nic neví, protože tam ještě nikdy nikdo nebyl. Tato záhada tedy čeká na naše odhalení. Naše exkurze skončila v Dr. Vojákovi, kde už se stála řádná fronta na pití. Před hospodou se kupilo stále více studentů a já jsem zde potkal i zbytek svého kruhu, se kterým jsem mohl sdílet své převážně pozitivní pocity z prostor fakulty. V poklidném stylu se ztrácel celý tento den, jenž nás měl uvést do studia na fakultě. Tak uvidíme, jaké to bude.
autor: Matěj Balík